Jaká pravidla platí na křižovatkách


K silnicím nezbytně patří i jejich křížení, zejména ve městech. Bez křižovatek bychom se zkrátka nikam nedostali. Někdy však mohou být poměrně matoucí, ačkoliv pro jejich projíždění platí jasně stanovená pravidla. Bohužel jich je tolik druhů, že s tím zvláště začínající řidiči mají problém. Je totiž potřeba se dívat hned na několik věcí.

 

Zdaleka nejjednodušší je, pokud je provoz řízen semafory. Tehdy je situace jasná: pokud nám svítí červená, stojíme, pokud máme zelenou, jedeme. Prakticky o nic jiného se starat nemusíme. To samé platí u křižovatky řízené policistou. I tady se stačí jen řídit jeho pokyny. Ovšem těch je z celkového počtu pouhé minimum. Valná většina z nich je složitější.

 

křižovatka ve městě

 

V první řadě se musíme dívat, zda tam není značka označující hlavní a vedlejší silnici. V takovou chvíli má totiž přednost ten, kdo jede po hlavní. Tyto značky jsou vždy umístěny u každé křižovatky, takže vždy víte, na čem jste. Menší problém však může nastat při odbočování – i tady musíme dávat pozor, zda pokračujeme po hlavní, odbočujeme na vedlejší, nebo odbočujeme z vedlejší na hlavní. Podle toho se musíme řídit.

 

Pokud zde žádné takové značení, které by upravovalo přednost, není, pak platí pravidlo pravé ruky. To nám jednoduše říká, že přednost má ten vůz, který je po naší pravici, ať už jede rovně či odbočuje. Totéž platí i pro ostatní vozidla – vůz nalevo od nás musí dát přednost nám, a tak dále. I zde však může dojít k nedorozuměním.

 

nehoda na křižovatce

 

V neposlední řadě tu máme kruhový objezd. Ten je pro většinu řidičů nejjednodušší – když máte dostatek místa, tak do něj vjedete, přičemž před svým výjezdem dáváte znamení blinkrem. Je pravdou, že co se dopravy týče, je také nejplynulejší. Ne všude je však na něj dostatek místa. Proto není leckdy tam, kde by byl skutečně potřeba – buď terén nebo místní podmínky to zkrátka nedovolují.